Modrobílá kombinace barev je osvědčená klasika, kterou má v oblibě řada z nás. Typická je pro tradiční modrotisk, který se v roce 2018 dostal dokonce na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Zajímalo mě, jestli je možné si vyzkoušet modrotisk v klidu domova, tak jsem trochu zapátrala a zjistila, že to není složitý proces.
Našla jsem si modrotiskovou dílnu Danzingerových v Olešnici na Moravě a zakoupila u nich plátno a tiskařskou rezervu. Za pár dní už jsem měla doma potřebný materiál a těšila se na volné odpoledne, kdy to vyzkouším. To tedy, ehm, přišlo až za několik týdnů, ale tak zadařilo se nakonec.
Pro modrotisk je nejvhodnější 100% bavlněné plátno bez chemických úprav. Plátno jsem položila na stůl pokrytý igelitem. Tiskařská rezerva občas prosákne až na druhou stranu. Rezervu, neboli „pap“, jsem dobře protřepala a nalila do mělké misky. K vytvoření dekoru jsem použila ručně vyřezávaná dřevěná razítka.
Zjistila jsem, že nejlepší je nanášet rezervu pomocí houbičky. Krátce namočit, otřít a lehce přejet reliéf razítka. Menší razítka jsem do houbičky jen tak lehce zabořila, jako při namáčení do podušky s inkoustem. Zkusila jsem i nanášení rezervy na razítko štětcem, ale nebylo to ono. Při obtiskování jsem s razítkem na místě trochu zakolíbala, aby se obtiskla celá jeho plocha. Lepší jsou spíše menší tvary.
Detaily jsem domalovala štětcem. Malování rezervou jde štětcem skvěle, příště bych klidně zkusila namalovat i větší plochu. Obtisky razítek jsem zkoušela různě nakombinovat a poskládat do obrazců. Pozor, i nepatrná kapička vedle zanechá po obarvení bílou skvrnku. Než se snažit to nějak odstranit, je snazší kapanec zakomponovat do vzoru.
Tiskařská rezerva při opakovaném nanášení na razítko pozvolna zasychá a na reliéfu vzniká časem nabalená vrstva, která se musí kartáčem odstranit a z razítka umýt. To stejné se týká i nanášecí houbičky. Po čase je nutné ji pořádně vyprat ve vodě a odstranit z ní zasychající vrstvy rezervy. Razítka jsem na závěr vysušila na kamnech.
Plátno potisknuté rezervou musí úplně zaschnout ve vodorovné poloze. Po uschnutí jsem plátno opět zabalila do balíčku a poslala poštou na obarvení zpět do Modrotiskové dílny.
Plátno k obarvení v indigové lázni musí mít šířku 80 cm. Pokud si nastříháte třeba malé prostírky pro tvoření ve škole, je nutné je pak sešít na tuto požadovanou šířku. Já jsem si plátno rozdělila tužkou na jednotlivé tvary a potiskla plochu bez rozstříhání. Látku jsem rozstříhala na tvary až po obarvení. Rezerva zamezí proniknutí barvy do vláken látky, takže natisknutý nebo namalovaný vzor bude ve výsledku čistě bílý a zbytek plochy temně modrý. Proces barvení probíhá v dílně tradičním způsobem, kterým se tu modrotisk vyráběl již před 203 lety.
Poslední fází je odstranění rezervy z obarveného plátna v kyselinové lázni. Ta také zajistí to, že se bílé plochy v budoucnu nezabarví od modré barvy, která se může zpočátku lehce vymývat. Na obarvené plátno jsem si počkala asi týden, než mi opět přišel balíček s hotovou látkou. Díky setkání se zvědavou kamarádkou jsem balík rozbalila rovnou uprostřed ulice kus od pošty. Vypadalo to krásně i na letmý pohled!
Samozřejmě to nemám 100% pravidelné a rovnoměrné, někde jsem nanesla rezervy více, někde méně, ale to mi neva. S výsledkem jsem spokojená! Budou z toho 2 trojcípé šátky, malý ubrus a několik prostírek. Teď už jen další volné odpoledne k obšití okrajů…
Modrotisk se doporučuje nejprve pořádně nakropit a vyžehlit do vysokého lesku. A to také po každém dalším vyprání. Vyžehlení způsobí tzv. oživení modrotisku. Pereme v mýdlovém roztoku na maximální teplotu 40 stupňů.